Aztékové I - nejkrutější otrokáři lidské historie

Území dnešního Mexika bylo kolébkou nejvyspělejších civilizací předkolumbovské Ameriky. Vyspělé kultury Olméků a později Toltéků tuto oblast kultivovaly několik tisíciletí. Prvním vrcholem byla mezi 3. a 9. stoletím říše Mayů na poloostrově Yucatan. Mayové v oblasti zanechali významné civilizační dědictví. Znalost písma a matematiky, stavitelství a řemeslné výroby, vyspělá státní a vojenské organizace, světový názor o cyklickém vývoji dějin podle známých mayských kalendářů. A také náboženství založené na neustálém boji bohů a lidí o to, aby se cyklus a život nezastavil. Boji, který neustále vyžaduje krev a oběti.

Vyspělá a bohatá civilizace

Říše Aztéků se z tohoto podhoubí formovala ve 14. století na území dnešního středního a jižního Mexika. Jednalo se spíše o alianci podřízených městských států s centrem v aztéckém Tenochtitlánu. Před porážkou Aztéků španělskými dobyvateli v čele s Hernánem Cortésem v roce 1521 ovládala říše přes 300 vazalských městských státečků s přibližně 11 milóny obyvatel a rozlohou asi dvojnásobku České republiky. Aztécké písemnosti zvané kodexy, podrobné svědectví Španělů i archeologické nálezy poskytují nezvykle detailní obraz tehdejší aztécké společnosti.

Aztékové praktikovali dva zcela rozdílné druhy otroctví. Společnost byla jako obvykle striktně rozvrstvena na vládnoucí vrstvu, obyčejné lidi, nemajetné sluhy a otroky. Tito otroci jako běžná vrstva ve společnosti měli postavení podobné otrokům v jiných částech světa. Druhou, zcela odlišnou skupinou, byli otroci cíleně získaní pro rituální náboženské oběti. Převážně se jednalo o válečné zajatce. Rituální potřeba však byla neustálá, takže při nedostatku válečných zajatců byly obětovány i ženy a děti. Výjimkou nebyly ani dobrovolné oběti z řad samotných Aztéků.

Miliony rituálně obětovaných

Když H. Cortés dorazil se svými muži v roce 1521 do aztéckého hlavního města Tenochtitlánu, stal se svědkem děsivého obřadu. Aztéčtí kněží rozřezávali za použití obsidiánových nožů hrudní koše obětí a nabízeli jejich ještě tlukoucí srdce bohům. Poté shodili bezvládná těla obětí ze schodů chrámu.

Jeden z očitých svědků, dobyvatel Andrés de Tapia, popsal celou scénu u hlavního obětního chrámu Templo Mayor. Před chrámem údajně stály dvě zaoblené věže vyrobené výhradně z lidských lebek a mezi nimi dřevěné regály obsahující tisíce dalších lebek. Lebky byly na obou stranách provrtané, aby je šlo snadno navlékat na dřevěné tyče uložené v těchto regálech.

Z dnešního pohledu byl rozsah těchto ukrutností nepochopitelný. V minulých stoletích se dokonce objevily názory, že Španělé záměrně přeháněli, aby ospravedlnili vyplenění říše Aztéků. Španělé možná přeháněli, ale současný archeologický výzkum na místě hlavního chrámu v letech 2015 a 2018 obě věže i zbytky regálů potvrdil.

Soudobé zdroje podložené i archeologickými nálezy odhadují počet obětovaných na 15-20 tisíc ročně. Za necelých 200 let existence říše Aztéků tak mohly být rituálně obětovány 2-3 milóny lidských bytostí.