Co napsali v minulosti o současnosti
Co vzkazují generacím současným generace minulé, jestli si z toho tedy vezmou nějaké ponaučení.
O současném světě
„Prvním všelékem pro špatně spravovaný stát je inflace jeho měny, druhým je válka. Jedno i druhé přinášejí dočasnou prosperitu, jedno i druhé přinesou trvalou zkázu. Ale obojí je útočistěm pro politické a ekonomické oportunisty.”
Ernest Hemingway byl americký spisovatel, který v roce 1954 dostal Nobelovu cenu za literaturu.
„Pravda o zvěrstvech je mnohem horší než to, že se o nich lže a dělá se z nich propaganda. Pravdou je, že se dějí.”
George Orwell je světoznámý autor románů „1984” a „Farma zvířat”.
„Dovolte mi připomenout vám sofistikovaným lidem na Západě, co nechápete, když přemýšlíte o 'primitivních' lidech ve zbytku světa. Oni jsou upřímnější než vy. Oni nepředstírají, že síla je něco špatného. Oni chtějí být silní. A je to jediná věc, které rozumějí.”
„Nepoznám konec demokracie, až to přijde, pokud to přijde. Pokročilé demokracie nejsou svrženy, v ulicích nejsou tanky, žádné náhlé katastrofy, žádní neomalení diktátoři nebo davy v ulicích. Místo toho jsou jejich instituce nepostřehnutelně zbaveny všeho, co je činilo demokratickými.”
Lord Jonathan Sumption je spisovatel, historik a bývalý soudce ústavního soudu Velké Británie.
„Čeho nabyl občan pilný, to mu erár sebere.”
Detektiv Bretschneider se proslavil tím, že zatkl dobrého vojáka Švejka
„Neexistuje žádné jiné umění, které by si vlády osvojily dříve, než umění tahat lidem z kapsy peníze.”
Adam Smith je autorem bible svobodného trhu „Bohatsví národů”. Více zde.
Pozn:
Firma, která je ve ztrátě, může buď snížit náklady, nebo zvýšit tržby. Snižování nákladů je bezpečnější cesta i v době růstu ekonomiky, protože k ní není třeba součinnosti třetí strany. Ta je třeba v případě zvyšování tržeb, neboť je nutné sehnat zákazníky. V případě celkové ekonomické nejistoty je řešení ztráty snahou o zvýšení tržeb ještě výrazně riskantnější.
Stát takhle neuvažuje. Zná pouze zvyšování tržeb, neboť si spolupráci třetí strany může vynutit silou. V případě nouze má k dispozici ještě tištění peněz, s jehož pomocí zavede univerzální daň, která bere všechno jako smrt a běžný občan nemá, kam se schovat. Tou univerzální daní je inflace, která daní i všechny příjmy minulé ležící někde ve formě úspor. Klidně dvacet let zpátky to zdaní.
Snižování nákladů totiž bolí. To nechá stát na soukromém sektoru, který zákazníky nutit nemůže a tiskárny peněz nemá.
A o tom, jak snadné je řešení
„K tomu, aby se společnost dostala ze stádia barbarství do nejvyššího stupně blahobytu, stačí mír, mírné daně a přiměřeně dobrý výkon spravedlnosti. Vše ostatní přinese přirozený chod věcí.”
Těžko uvěřitelná čínská historka o nekonečné produktivní síle soukromého vlastnictví zde.
„A nyní, když zákonodárci a konatelé dobra uvalili na společnost tolik zbytečných systémů, měli by skončit tam, kde měli začít. Co kdyby zahodili všechny systémy a zkusili svobodu, neboť svoboda je uznáním víry v Boha a jeho dílo.”
Frédéric Bastiat byl francouzským novinářem a ekonomem první poloviny 19. století. Jeho texty jsou univerzálně platné i dnes. Třeba ten o zákonech nebo dotacích nebo bruselských sociálních inženýrech.
Pozn. redakce: A tohle všechno už věděli před stovkami let. Ale je to marný, je to marný, je to marný.