Expropiese! Oblíbené slovo Hugo Cháveze

Intro

Obyvatelé Venezuely asi nezapomenou na 7. února 2010. Hugo Chávez kráčel po hlavním náměstí Caracasu spolu se starostou města, zastavil se, vzhlédl a zeptal se: „Komu patří tato budova?“ Starosta odpověděl, že je v soukromých rukou. „Expropiese! Vyvlastněte to!“ Pak už to šlo jenom z kopce.

Vyvlastněnou budovou, která se Comandantemu líbila, byla budova známá jako Francia, ve které sídlilo asi 90 malých obchodů, které prodávaly různé šperky, zlato a svatební prsteny.

Co se stane, když podlehnete vábení Sirén

Poté se Comandante otočil směrem k budově na druhé straně náměstí a prohlásil, že mu někdo říkal, že Simon Bolívar, osvoboditel Venezuely, tady někde po svatbě bydlel. „Ten domek, který vidíme tam, ten s těmi balkony. Vyvlastněte to. Uděláme z toho krásnou historickou budovu.“

Dva dny poté byly pokyny Hugo Cháveze splněny. Zhruba 500 lidí přišlo o práci a komerční centrum velmi dobře známé i turistům zaniklo. Jeden z majitelů obchodů to komentoval těmito slovy: „Člověk odpočívá a najednou ti někdo zavolá telefonem, aby ses podíval na televizi, že ti sebrali krám.“

Spirála smrti

Hugo Chávez nemusel vyvlastnit všechno, aby ekonomiku poslal na spirálu smrti. Stačí sem tam něco sebrat. Chování lidí v ekonomice se řídí jejich očekáváními. Pokud podnikatelé nabydou dojmu, že jim stát může zcela nepředvídatelně vyvlastnit majetek, jejich očekávání jsou nepochybně pesimistická. Jestliže si myslí, že je budoucnost černá, omezí investice. Nic nekupují a ti, kteří by jim ty investice dodávali, přijdou o práci. Ti, co by dodávali ty investice, zase pro změnu nic nekoupí od svých dodavatelů. A tak pořád dokola. Takhle jednoduše lze popsat to, čemu ekonomové říkají multiplikační efekt.

Expropiese podruhé

Budova La Francia dopadla jakž takž, alespoň ji restaurovali. Komerční centrum Sambil dopadlo hůře. Velký Comandante zpečetil jeho osud před kamerami: „Jak je možné, že v centru Caracasu stojí taková věc. Centrum Sambil. Ne, ne a ne. Musíme něco udělat. To nemůžeme dovolit. Zastavte to, pane starosto, vyvlastníme to a uděláme z toho nemocnici, školu nebo univerzitu. Expropiese!“

V tom okamžiku bylo komerční centrum ve finální fázi výstavby a během týdnů se do něj mělo nastěhovat 240 lokálních firem. Vláda slíbila, že pro budovu najde lepší využití. To se jí ale moc nedařilo. Vandalové vytrhali kabely, odnesli již instalovanou klimatizaci, skleněné dveře, zničili střechu.

Bývalý majitel centra, pan Cohen, se opakovaně snažil s vládou dohodnout na opětovném otevření centra. Nabízel jedno patro na zřízení centra veřejných služeb, kde by občané mohli na jednom místě vyřídit vše potřebné. Jeho návrhy přijaty nebyly.

Ještě deset let po vyvlastnění bylo centrum Sambil nevyužité. A navíc nedokončené a vyrabované.

Když budete uplatňovat socialistické myšlenky opravdu důsledně, výsledek se dostaví brzy. A vyrazí dech všem. Když je budete uplatňovat méně důsledně, nebude to tak rychlé, ale směr je stejný.