Jak kapitalismus zvítězil a pak si řekl, že to vzdá

Friedrich Hayek (Osudná domýšlivost): „Úspěch kapitalismu je možná důvodem pro jeho ústup a nechuť se obhajovat. Úspěch, jehož dosáhl v materiální oblasti i ve sféře osobních svobod, činí některé jeho přetrvávající nedokonalosti těžko snesitelné. Rozhodli jsme se proto postupně oklešťovat síly, jež přinesly tento úspěch.“

Intro

Před více než třiceti lety se pod tlakem idejí svobody a výkonnosti kapitalistické ekonomiky rozpadl socialistický blok. Kapitalismus v přímé konfrontaci jasně zvítězil. To, co si z toho kapitalismus odnesl, je, že potřebuje více socialismu.

Více socialismu znamená více regulace

Co se ještě hýbe, budeme kontrolovat. Rolí státu je však regulovat pouze situace, kdy svobodný trh selhává. Těch případů není úplně málo a uřídit je dobře dá docela práci. Místo toho se však stát snaží zasahovat téměř do všeho veden ušlechtilými cíly. Bez ohledu na to, jestli to občan chce, bez ohledu na to, kolik to stojí. Jak řekl Milton Friedman: „Nejvíce škody udělají lidé, kteří jsou nejvíce přesvědčeni o čistotě svých úmyslů.“

Více socialismu znamená méně svobodného trhu

Místo podpory volného trhu s nezbytným minimem regulací a jasně danými pravidly, dává stát některým z hráčů anabolika na základě slohového cvičení. Nebo jsou snad dotace soukromému sektoru něco jiného? Nevytváří hodnocení slohového cvičení obrovský prostor pro korupci, kterou je skoro nemožné vyloučit? Jenom pokuta vyměřená EU za chyby v Regionálním operačním programu Sevorozápad činí 2,7 miliardy Kč⁽¹⁾. Je to jenom špička ledovce?

Více socialismu znamená příliš mocný stát

Stát slibuje, že zařídí všechno. Ovšem stát, který nám může všechno dát, nám také může všechno vzít.

Více socialismu znamená méně odpovědnosti

Ze slovníku jsme vymazali slovo odpovědnost. Právo bez odpovědnosti tak může neomezeně metastázovat. V původním významu je právo něco, co mi nikdo nemůže vzít, například svobodu slova. V novém významu je to něco, co mi někdo musí dát. Listina lidských práv⁽²⁾ zahrnuje 30 základních lidských práv včetně například práva na odpovídající životní úroveň včetně jídla, oblečení a bydlení. Kdo je tedy ten, kdo to musí dát? O tom se nedočteme, ale někdo to určitě bude.

Více socialismu znamená omezení diskuze

Kritika některých, tak zvaných politicky korektních názorů, je povolena, jen pokud je konstruktivní. O tom, zda je konstruktivní, nerozhoduje síla argumentů, ale nositel korektního názoru. Veřejné vyjádření názoru, který není v souladu s jakousi jedinou správnou linií, opět vyžaduje jistou dávku osobní statečnosti. Naší generaci se vybaví rčení, že „není důležitá svoboda projevu, ale svoboda po projevu“.

Útoky na odlišné názory jsou důkazem slabosti. Silná společnost se nebojí odlišného názoru, protože ví, že v diskuzi obstojí. A když ne, tak se posune kupředu. Odlišný názor vítá, protože diskuze je nástroj hledání. Socialistický režim rušil vysílání radia Svobodná Evropa, protože moc dobře věděl, že by v diskuzi neobstál. Rušičky už nejsou, moderní je mazat.

Kapitalismus zvítězil ne proto, že by měl kliku, ale proto, že svobodná lidská společnost, která každému umožní naplno využít svůj potenciál, vždy překoná systém, ve kterém moudrý stát moudře radí a moudře rozhoduje třeba i o tom, jak veliké má být písmo na smlouvě.⁽³⁾

To, co dnes prožíváme, není nové. Společnost se vyvíjí střetem myšlenek a názorů a občas převládá názor ten a podruhé onen. Chceme nadšeně propagovat svobodnou společnost, neboť máme osobní zkušenost, jak najednou chybí, když není. Co o svobodě řekl například John Locke, Friedrich Hayek nebo Roger Scruton. A proč je dobré se nad tím zamyslet. Pokud alespoň někoho přesvědčíme, aby o tom začal přemýšlet, splnilo to účel.