Kdo se o něco snaží, toho uregulujeme k smrti

Před zavedením jakéhokoli opatření by měla proběhnout alespoň jednoduchá analýza, kolik to bude stát a zda očekávané přínosy ospravedlní vynaložené náklady. Poleze-li vám v kuchyni pár mravenců, napřed uklidíte rozsypaný cukr, potom potřete cestičky octem a poté možná koupíte biolit. Stát k tomu přistoupí jinak. Najme několik deratizátorů, kteří sepíší pravidla deratizace a vystříkají vše do pěti kilometrů od domu. Ihned také zřídí kontrolní deratizační komisi.

Miliardy na GDPR

Takhle bylo zavedeno GDPR. V České republice stálo miliardy korun, možná desítky miliard, započteme-li ztrátu času, produktivity a stres, který to způsobilo. Nekonečnou kontrolou, zda je něco v souladu s GDPR, se zabývají tisíce lidí. Nikdo z nich nemá průměrný plat. Všechny tyto náklady se dříve nebo později promítnou v cenách výrobků a služeb.

GDPR zcela neúměrně zatížilo malé a střední firmy, které buď musely vyčlenit cenné zdroje na sepisování směrnic, nebo si najmout drahé poradce. Dále zvýšilo náklady na zahájení podnikání, neboť kromě tisíce dalších věcí musí začínající podnikatel zkoumat co dělat, když mu náhodou zákazník pošle email, ve kterém je celé jeho jméno.

Největší přínos je asi nekonečné klikání na souhlasy na internetu, které stejně nikdo nemá sílu číst. Nebo tuny papíru, které se spotřebovaly na stohy nových smluv, které jsou v praxi téměř nevymahatelné. Jejich jediný účel je, aby mohly být předloženy k nahlédnutí kontrolnímu orgánu. Ano, vidíte, děláme to, protože máme směrnici a smlouvu.

Státu se GDPR zjevně netýká. Ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku najdete o lidech všechny údaje, na jejichž utajení v soukromých firmách vynakládají miliardy. Včetně například i výše platu. Zkusit si to můžete sami, viz níže.

Zbytečné zvýšení ceny pojištění

Zdá se, že jediný požadavek, který musí nějaká regulace splňovat, je, že zní dobře nebo ušlechtile. Aby odstranila diskriminaci žen, zakázala Evropská unie stanovení ceny životního pojištění podle pohlaví. V důsledku toho a v souladu se zásadami pojistné matematiky stoupla cena životního pojištění pro ženy o desítky procent. Toto nařízení porušuje další princip. Že každý by měl mít možnost se sám v takových případech rozhodnout, čemu dává přednost.

Každý se pere nejlépe sám za sebe

Univerzálním pravidlem ve svobodné společnosti je, že stát by měl zasahovat pouze v situaci, kdy se občan nemůže ochránit sám. Úředník, byť sebesnaživější, se nikdy nebude za zájmy občana prát stejně urputně jako občan sám. Dejte mi nástroj a já se ochráním sám! Socializující stát ale nechce mít občany, kteří se dokáží bránit sami.

Za jejich peníze jim chce dávat rady. Když si chce občan koupit byt, bude to on, kdo bude platit účty za energie. Když bude chtít, vyžádá si od prodávajícího informaci, jak je budova úsporná nebo ne. Tohle ale nestačí. Stát zavede průkaz energetické náročnosti budovy, ze kterého se občan stejně nedozví to, co potřebuje. Protože ani nemůže. Poté stát zaplatí úředníky, kteří kontrolují, zda byl občanovi při prodeji průkaz předán.

Ďábelský nástroj sociálních inženýrů

Regulace je hlavní zbraní sociálního inženýrství a socializujícího státu. Sociální inženýr se domnívá, že občan je v zásadě nesvéprávný, a proto je nutné z něj sejmout to břímě starání se o sebe. Takový občan si totiž postupně odvyká bránit své svobody a svá práva.

Nesmyslná regulace vytváří privilegované skupiny ve společnosti, které rozvrací její soudržnost. Stát jim zajistí jednoduchou obživu, protože někdo musí podnikatelům neustále vysvětlovat, co ty regulace vlastně znamenají a jak jim vyhovět. Pro ostatní jsou náklady na armády poradců například na sepisování směrnic GDPR pouze další daní, kterou stát uvalil na produktivní občany.

Možná by vláda měla zvážit studii, která by posoudila přínosy a náklady alespoň některých regulací. Její součástí by rozhodně měl být anonymní dotazník pro podnikatele.