Maorská genocida kmene Moriori - Otroctví kvetlo i u protinožců
Maorové, původní obyvatelé Nového Zélandu, od nepaměti vzájemně bojovali v kmenových válkách a zotročování poražených bylo pevnou součástí jejich zvyků. Přesto se příběh zotročení a následné genocidy lidu Moriori z Chathamských ostrovů vymyká z obvyklého rámce.
Institut otroctví se vyskytoval na všech světadílech a ve všech společnostech bez ohledu na rasu nebo náboženství. Nicméně vždy bylo morálně přijatelnější zotročit někoho cizího než svého souseda nebo soukmenovce. Ve starém Římě se tato 'jinakost‘ odvozovala od příslušnosti k římské civilizaci a kultuře, ve středověku od náboženství. Například korán přímo zakazoval zotročení muslimů a křesťanská církev vystupovala proti prodeji křesťanských otroků.
V méně rozvinutých společnostech však stačilo, aby otrok byl z jiného kmene. Tak tomu bylo i v případě genocidy lidu Moriori na Chathamských ostrovech.
Chathamské ostrovy
Chathamské ostrovy leží asi 800 kilometrů východně od Nového Zélandu a byly osídleny až začátkem 15. století – podle posledních výzkumů Maory z jižního ostrova Nového Zélandu. Za 400 let izolace vznikl z původních Maorů samostatný lid Moriori s vlastní pacifistickou kulturou 'nunuku‘ zakazující boje, zabíjení a zotročování. Díky mírovému soužití a hojnosti ostrovů jejich populace vzrostla až na 2 000 lidí.
V roce 1791 ostrovy objevila zbloudilá anglická briga, HMS Chatham, jejíž kapitán ostrovy pojmenoval a podle tehdejšího zvyku je prohlásil územím Velké Británie. Ostrovy začali navštěvovat lovci tuleňů ze Sydney a pověsti o relativně hojných ostrovech a mírumilovném obyvatelstvu se dostaly až na Nový Zéland.
Mušketové války
Nový Zéland se v letech 1807-1837 stal dějištěm série více jak 3 000 ozbrojených konfliktů mezi kmeny Maorů nazývaných mušketové války. Kromě mušket totiž první Evropané přivezli v roce 1769 na Nový Zéland i brambory, které zcela změnily tamější ekonomiku. Důvodem byla lepší nutriční hodnota, než poskytoval místní sladký brambor kūmara, snadnější pěstování a skladování. Pěstování kūmary bylo tradičně mužskou záležitostí, zatímco brambory byly obdělávatelné otroky a ženami. Přechod na pěstování brambor tak uvolnil muže, aby šli do války, jejímž cílem bylo získat území a otroky na pěstování brambor.
Mírumilovnost je slabost
Dva podkmeny Maorů, Ngāti Mutunga a Ngāti Tama, byly v bojích bramborové války zatlačeny až na nejjižnější cíp severního ostrova Nového Zélandu k přístavu Wellington. Hledaly místo, kam by se uchýlily před nepřáteli. Paki Whara, jeden ze starších Ngāti Tama, později vzpomínal: „Nedaleko východním směrem je v oceánu ostrov, který jsem navštívil s lovci tuleňů. Je to ‚he whenua kai‘ - země jídla! ... Obyvatelstvo je početné, ale neumí bojovat a nemají zbraně. To byl důvod, proč jsme se rozhodli vyrazit na Chathams.“1
Ve Welligtonském přístavu zabrali obchodní loď Lord Rodney. Na zabrané lodi dorazilo 500 Maorů s nákladem zbraní a 78 tunami výsadbových brambor 19. listopadu 1835 na Chathamské ostrovy. Další výsadek 400 Maorů na stejné lodi dorazil 5. prosince. Již první skupina zabila 12-letou dívku a rada starších Moriori se 3 dny radila, jakým způsobem reagovat. Nakonec se usnesla, že zákon nunuku je morální imperativ a bez ohledu na novou situaci nesmí být porušen.
Další čtení: Aztékové svým bohům rituálně obětovali 2-3 milóny lidí
Následoval masakr, při kterém Maorové ostrovy zabrali, zabili pětinu obyvatel, z toho část z nich rituálně, a všechny ostatní uvrhli do otroctví. Pokračovali tím, že zakázali používat Moriori jazyk, uzavírat sňatky, mít děti. Zavedli brutální formu zotročení, při které bylo běžné zabíjení otroků jejich pány.
Silnější je vždy v právu
Příběh Chathamských ostrovů potvrzuje, že otroctví bylo přirozenou součástí každé společnosti a vyvinulo se i ve zcela odlehlých oblastech světa. Maoři byli přesvědčeni, že genocida a zotročení nebohých Moriori bylo jejich přirozené právo. Jeden z maorských dobyvatelů se později obhajoval: „Zabrali jsme je (ostrovy) ... v souladu s našimi zvyky a pochytali jsme všechny lidi. Ani jeden neunikl.“