Normalizace po americku aneb Sharing The White House

Joe Biden se už evidentně začíná cítit prezidentem, byť v tuto chvíli ještě virtuálním, ale to mu nebrání v tom, aby nemohl již v pondělním vítězném projevu v Delaware, dokonale načasovaném na výročí VŘSR, rozdávat hraběcí rady sám sobě.

Přišel prý čas uzdravit Ameriku a sjednotit ji. „Nechť pochmurná éra démonizace skončí právě tady a teď“, řekl před kotlem svých fanoušků na adresu těch, kteří ve volbách podporovali Trumpa.

Nadšený úvodník CNN pak sice označil „demagogickou“ Trumpovu prezidenturu za pouhou úchylku historie a jeho příznivce tím pádem za potenciální pitomce, ale uznal také velkoryse, že příznivci jeho protivníka skutečně existují a že hrozí nebezpečí v podobě „lidového pobouření“ (grassroots outrage).

Je to tedy jasné. Úkolem je sjednocovat. Ti, co byli pomýlení, by měli prozřít, učinit vhled a pochopit svůj omyl. A když to nejde přesvědčováním, jsou i jiné metody. Mládežnická „Levá parta“ (The Squad) už vyzývá k sepisování seznamů nepřátel. Bude se kádrovat, vylučovat a zakazovat, ostatně jako vždy, když došlo k „úchylkám“. Moje generace tuhle situaci dobře zná, zažila ji na vlastní kůži po ruské invazi v roce 1968. Jmenovalo se to normalizace a klíčový byl tehdy „souhlas se vstupem“.

A zde opět přichází historická role českého lidu. Máme zkušeností na rozdávání! A umíme to na obě strany! My jsme dokázali normalizovat směrem doleva, rozuměj do Moskvy, tehdy v létech sedmdesátých, a k tomu ještě jednou, tzv. doprava, neboli do Washingtonu po Sametové revoluci. Havel s Adamcem na Letné, Čalfa ve Strakovce, Dubček v Parlamentu. Šlo to jak po másle a celý svět tleskal, takže se o nás ví, že to umíme. Naši předkové ve 20. století to dokázali celkem pětkrát!

Doba je ovšem jiná, Američané nejsou Češi, světu dominují média, sítě a virtuální realita je leckdy důležitější než skutečnost. Osobní příklad pořád táhne, kdo chce vyhrát musí stále ještě položit hlavu na špalek, ale důležitý je hlavně to, jak to vypadá v televizi. Kreativita a inovace jsou příkazem doby.

Takže až nastane ten okamžik, hlasy budou sečteny, právní spory vypořádány a konsenzus bude stále v nedohlednu, navrhuji našim bratrům Američanům řešení: reality show „Sharing the White House“! Točilo by se regulérně na 1600 Pennsylvania Avenue, vždyť už jen jméno té ulice přímo vybízí ke smíření! Jako lokace je ten barák ideální a místa je tam pro dvě větší rodiny tak akorát: 132 pokojů, 35 toilet, 28 krbů, 8 schodišť a 3 výtahy. Produkci by mohla vzít Česká televize, peněz bude dost.

Dovedete si představit tu sledovanost, když by 20. ledna 2021 Donald na prahu Bílého domu uvítal se svým typickým golfovým úsměvem celou rodinu Bidenovic i se psy? Ne na návštěvu, ale na furt. Sjednocené státy Americké v praxi, padouch či hrdina, všechno jedna rodina. A tentokrát by kamery nezůstaly přede dveřmi jako obvykle. Šlo by se dál a bylo by to strhující: ty hádky o zubní kartáček ráno v koupelně, to napětí, když Melanie přinese večeři, a Jill se začne ofrňovat, ten mazec, co nastane, když se zjistí, že Hunter ubalil Barronovi prvního jointa!

Nejenže by ratingy překonaly všechny rekordy, ale americký lid by viděl na vlastní oči, co je to tolerance, empatie, vstřícnost, schopnost domluvit se. Jak vypadá uzdravování, zacelování jizev a návrat do normálu v přímém přenosu. Že to jde, když se chce. Že ukázaná platí. Protože Amerika to fakt potřebuje.

O. Hejma 13.11.2020