Opomíjený arabský obchod s africkými otroky

Pod obchodem s africkými otroky si každý vybaví transatlantický obchod s otroky organizovaný Evropany. Ve skutečnosti arabsko-muslimský obchod s africkým otroky dosáhl mnohem větších rozměrů, jak dobou trvání, tak počtem obětí.

Muslimové zotročili více Afričanů než Evropané

„Zpočátku brali arabští muslimové bílé otroky ve východní a střední Evropě,“ vysvětluje současný senegalský historik a antropolog Tidiane N'Diaye v rozhovoru pro německou Deustche Welle. „Ale rostoucí vojenská moc v Evropě ukončila islámskou expanzi, a tak se nyní, když byl nedostatek otroků, arabští muslimové masivně zaměřili na černou Afriku.“

Arabský obchod s africkými otroky začal již v 7. století s pronikáním islámu do severní Afriky. Tedy 700 let před tím než Evropané začali objevovat Afriku a 1000 let před začátkem transantlantického obchodu na západním pobřeží Afriky. Trval 14 století a trval by dál, kdyby muslimský svět nebyl pod nátlakem západní civilizace donucen otrokářství postupně ukončit.

Další čtení: Tragický paradox islámského otroctví

N'Diaye odhaduje, že do otroctví bylo prodáno až 17 milionů lidí: „Osm milionů Afričanů bylo přivezeno z východní Afriky transsaharskou cestou do Maroka nebo Egypta. Dalších devět milionů bylo deportováno do oblastí u Rudého moře nebo v Indickém oceánu.“

Islamizace severní Afriky

Již v počátcích svého územního rozmachu islám ovládl většinu severní Afriky. Kmeny berberských nomádů sice arabským nájezdníkům nejdříve kladly odpor, ale brzy samy islám přijaly a rozšířily jej daleko na jih. Muslimské říše v subsaharské Africe, kterou arabové označovali 'země černých‘ (bilád as-súdán), jako Ghana, Mali, Songhaj a Kánem-Bornu se staly nejen středisky obchodu a kulturní prestiže islámu, ale velmi aktivně se zapojily do lovu otroků. Ti, kteří přežili následný krutý pochod přes Saharu, byli prodáni na hlavních trzích muslimského světa.

Zanzibar – opěrný bod východoafrického otrokářství

Islám šířili rovněž arabští obchodníci, kteří pronikali pobřežními vodami Indického oceánu podél celého východního pobřeží Afriky již před vznikem islámu. Na celém pobřeží zakládali obchodní stanice a jejich hlavním opěrným bodem se stal ostrov Zanzibar. Skotský misionář a průzkumník David Livingston odhadoval, že na trzích Zanzibaru se ročně prodá 50 000 otroků. Dnes malebný ostrov u pobřeží Tanzánie se stal nejen hlavním centrem obchodu s otroky z celé východní Afriky, ale v 19. století proslul také svojí produkcí hřebíčku – na otrockých plantážích arabských a svahilských obchodníků. Americký historik Frederic Cooper zjistil, že export hřebíčku ze Zanzibaru vzrostl díky otrocké práci mezi lety 1839-1860 z 565 na 12600 kg.

Svahilské pobřeží a Tippu Tip

Na rozdíl od Evropanů, kteří otroky kupovali od afrických prostředníků na pobřeží, muslimové se přímo podíleli na zotročování obyvatel vnitrozemí Afriky. Nejen afričtí muslimové, ale i arabští obchodníci. Ti se usazovali nejen na Zanzibaru, ale i na protilehlém 'svahilském pobřeží' dnešní Keni a Tanzánie.

Afričané žijící na tomto pobřeží se původně živili rybolovem. Velmi rychle se však přeorientovali na obchod. Ekonomická prosperita a kontakty s arabskou kulturou vedly brzy k jejich vyčlenění z běžné africké populace. Svahilci, míšenci této africké 'elity' a arabských obchodníků a usedlíků, vytvořili smíšenou arabsko-čenošskou populaci i kulturu. Odtud pochází dnešní název svahilské pobřeží i svahilština jako jazyk, který je dnes vedle angličtiny úředním jazykem Keni a Tanzánie. Především se však stali hlavními nositeli obchodu s otroky, jejich lovu v africkém vnitrozemí i plantážového otroctví na Zanzibaru.

Další čtení: O milionech Evropanů odvlečených do otroctví

Nejznámějším svahilským obchodníkem a otrokářem byl legendární Tippu Tip(1832-1905). Pocházel ze smíšené arabsko-černošské rodiny. V roce 1860 byl zanzibarským sultánem vyslán v čele karavany k jezeru Tanganika, aby získával otroky pro práci na zanzibarských plantážích hřebíčku. Postupně založil soukromé impérium se sídlem v Nyangwe a díky své obchodní zdatnosti a bezohlednosti se stal jedním z nejbohatších lidí své doby. Obchodoval s otroky a slonovinou, vlastnil také rozsáhlé plantáže hřebíčku a téměř deset tisíc otroků. V poslední třetině 19. století fakticky ovládal se svojí soukromou armádou rozsáhlé území v oblasti Velkých afrických jezer. V roce 1876 se dostal do širšího povědomí v Evropě, když se osobně spolu s pěti sty svých vojáků zúčastnil Stanleyovy expedice po řece Lualaba, která je horním tokem řeky Kongo.

Muslimský obchod s africkými otroky zůstává tabu

Podíl muslimů na zotročování Afričanů zůstává ve stínu sebezpytování a obviňování 'bílého muže‘. „Většina afrických autorů dosud nevydala knihu o obchodu s arabsko-muslimskými otroky z náboženské solidarity. V Africe žije 500 milionů muslimů a je lepší obviňovat Západ, než mluvit o minulých zločinech arabských muslimů," poznamenává Tidiane N'Diaye na závěr.

Naše civilizace morálně dospěla až ke zrušení otroctví a donutila k jeho zákazu i muslimský svět. Islámská kultura dosud neprokázala dostatek reflexe nad svým podílem ve smutné a kruté historii otrokářství.

Další čtení: Otrocké armády – jedinečný fenomén islámských říší