V loňském roce jsme vzpomínali, že uplynulo dvacet let od přijetí zákona o veřejném ochránci práv, v letošním roce pak uplyne již sedmdesát let od přijetí Evropské úmluvy o lidských právech a 10. prosince si, jako každoročně, připomeneme Den lidských práv. Snad je to příležitost k alespoň krátkému zamyšlení nad stavem lidských práv i ombudsmanství u nás.

Co všechno už si dneska ty drzé planety nedovolí

Ve čtvrtek 10.6.2021 se čekalo částečné zatmění Slunce Měsícem a Senát si na to v programu své schůze vyhradil pauzu od 12:15 do 13:15 hodin, aby senátoři mohli jev sledovat. Ale chybička se vloudila, zatmění začalo už před polednem. A tak se musel přihlásit senátor ANO Jiří Dušek, v civilu ředitel brněnské hvězdárny, se sdělením: "Kolegyně, kolegové, nechci znevažovat dnešní jednání, ale nebeská tělesa se chovají nezávisle na nás a zatmění už začalo probíhat." Co všechno už si dneska ty drzé planety nedovolí…!

Nebinární právo

Dočetl jsem se nedávno, že "v britském Walesu zvolili starostou nebinární osobu. Jako první na světě". Módním slovem "nebinární" se označují osoby, které se necítí být ani muži, ani ženami, ačkoliv takovými, podle antropologických konstant člověka, ve skutečnosti jsou. Necítit se tím čím jsem a naopak cítit se někým jiným než jsem, je ovšem legální a asi nikoliv neobvyklé. Někdo se cítí být vynálezcem, znamenitým zpěvákem, dobrým otcem, skvělým manželem atd. atd. Tito lidé ale snad v podstatě chápou, že jde o jejich soukromý pocit a zpravidla nevyžadují, aby ostatní lidé tuto jejich představu sdíleli, nebo dokonce aby byla úředně potvrzována. Nebo dokonce že tato jejich představa vytváří nějaké nové právo, které ostatní spoluobčané musí respektovat.