Stanislav Křeček

V loňském roce jsme vzpomínali, že uplynulo dvacet let od přijetí zákona o veřejném ochránci práv, v letošním roce pak uplyne již sedmdesát let od přijetí Evropské úmluvy o lidských právech a 10. prosince si, jako každoročně, připomeneme Den lidských práv. Snad je to příležitost k alespoň krátkému zamyšlení nad stavem lidských práv i ombudsmanství u nás.

Nebinární právo

Dočetl jsem se nedávno, že "v britském Walesu zvolili starostou nebinární osobu. Jako první na světě". Módním slovem "nebinární" se označují osoby, které se necítí být ani muži, ani ženami, ačkoliv takovými, podle antropologických konstant člověka, ve skutečnosti jsou. Necítit se tím čím jsem a naopak cítit se někým jiným než jsem, je ovšem legální a asi nikoliv neobvyklé. Někdo se cítí být vynálezcem, znamenitým zpěvákem, dobrým otcem, skvělým manželem atd. atd. Tito lidé ale snad v podstatě chápou, že jde o jejich soukromý pocit a zpravidla nevyžadují, aby ostatní lidé tuto jejich představu sdíleli, nebo dokonce aby byla úředně potvrzována. Nebo dokonce že tato jejich představa vytváří nějaké nové právo, které ostatní spoluobčané musí respektovat.