Tragický paradox islámského otroctví

Předislámské otroctví na arabském poloostrově se nijak nelišilo od antického otroctví tehdejšího světa. Otroci nebyli vnímáni jako lidské bytosti, ale jako majetek otrokáře.

Pokrokový islám

Islámský letopočet(Anno Hegirae) se počítá od roku 622, kdy prorok Mohamed se svými přívrženci přesídlil z Mekky do Medíny, aby v následujícím desetiletí s pomocí islámu ovládl a sjednotil většinu arabského poloostrova. Následná expanze na Blízký východ, do jihovýchodní Asie a Indonésie, severozápadní Afriky i do středomoří a částí Evropy udělala z islámu jedno z hlavních světových náboženství.

V době svého vzniku byl islám pokrokový a přinesl celou řadu humanitárních reforem, které zlepšily i postavení otroků. Nicméně stejně jako příbuzná monoteistická náboženství judaismus a křesťanství plně akceptoval institut otroctví.

Revoluční byl princip 'presumpce svobody', tedy že člověk je přirozeně svobodný a být otrokem je výjimečný stav, boží trest za nedostatek správné víry. Islám jasně vymezil pouhé dvě možnosti, jak se člověk může stát otrokem: jako válečný zajatec, pokud není muslim, nebo se otrokem narodil. Byly zrušeny všechny předislámské způsoby zotročení pro dluhy, prodejem dětí do otroctví a další. Svobodného muslima je zakázáno zotročit. Otrok však může být muslimem, protože samotné přijetí islámu nevede k jeho osvobození.

Otrok v muslimském světě již nemá pouze charakter majetku, ale je i lidskou bytostí s určitými právy. Otrokáři jsou nabádáni ke slušnému zacházení a přiměřené péči, například mají svým otrokům zajistit ošetření v případě nemoci. Významně také vzrostla možnost propuštění z otroctví, jež byla i hojně využívána.

Emancipace odstartovala globální obchod s otroky

Islámská emancipace a humanizace otroctví, vyšší počet propuštěných otroků, ale také kastrace eunuchů, vyšší úmrtnost a obecně negativní postoj muslimské společnosti k otrockým svazkům či manželstvím však měly jeden závažný a paradoxní důsledek.

Populaci otroků bylo potřeba neustále obnovovat a doplňovat. V počáteční fázi územní expanze islámu byl přísun válečných zajatců a bezvěrců dostatečný. Islamizace dobytých území zvyšovala potřebu a snižovala možnost zotročit bezvěrce. Brzy ani další a další svaté války, džihády, nebyly schopny zajistit dostatečný přísun nových otroků.

Řešením tohoto problému se stal historicky nevídaný rozvoj obchodu s otroky uvnitř islámské říše, a ještě více mimo ni. Vedl k první skutečné globalizaci, k exportu a rozvoji otrokářství do všech oblastí, které sousedí s muslimským světem. Po staletí putovaly milióny otroků do islámských zemí ze střední a východní Evropy, z celé Afriky, z vnitrozemí Asie, z jižní Asie a Indického oceánu. Na hranicích muslimského světa vznikaly kruté a bezohledné režimy zaměřené výhradně na získávání nového 'zboží‘ pro nenasytný islámský trh – krymští Tataři, berberské kmeny severní Afriky, námořní piráti ve Středomoří i v Indickém oceánu, svahilové na západním pobřeží Afriky. Do tohoto lukrativního obchodu se významně zapojili také středomořští obchodníci z Benátek a Janova, ale také Vikingové a mnozí další.

Tragická bilance

Arabský obchod s otroky zdaleka není zdokumentovaný stejně jako ten transatlantický, který odvlekl z Afriky asi 10-12 miliónů otroků. Oba tragické příběhy nelze ani jednoduše porovnávat. První trval více než tisíciletí, druhý se odehrál převážně během 17. a 18. století. Zatímco atlantický obchod byl motivován nedostatkem pracovních sil na plantážích Nového světa, arabský byl důsledkem pevných kořenů, které otroctví zapustilo v životě a kultuře muslimů.

Odhady se tedy vemi různí, často jsou výsledkem nepřímého bádání sociologů a historiků nebo aproximací dobře zdokumentovaných počtů otroků z určitého místa či období. Průměrné odhady arabského obchodu s africkými otroky se pohybují mezi 15-20 milióny. Barbarští piráti ve Středomoří odvlekli do otroctví asi 1,25 miliónu Evropanů. Další milióny otroků pocházely ze střední a východní Evropy, z Balkánu, ze střední Asie, z Indie či jihovýchodní Asie.

Kolik otroků zahynulo dříve, než dorazili do muslimských zemí, se dá jen odhadovat. Kolik jich bylo zabito při nájezdech otrokářů? Kolik při tragických pochodech přes Saharu, pouště a stepi střední Asie či při plavbách v Indickém oceánu? A kolik z budoucích eunuchů oblíbených a nezbytných v islámském světě nepřežilo při tehdejší úrovni středověké lékařské péče kastraci?

Celkově se tak některé odhady počtu lidí, kteří se dostali do soukolí arabského obchodu s otroky, blíží ke 100 miliónům.