Trh je nezničitelný. Ale můžete ho zmrzačit jako Čína před 500 lety

Potřeba svobodně směňovat jednu věc za druhou je základní lidskou potřebou. Je jedním z klíčových faktorů rozvoje lidského druhu. Bez směnného obchodu bychom ještě běhali po savaně. Státní zásahy mohou mít dalekosáhlé následky. Jako v Číně před půl tisíciletím.

Směnný Obchod

Byl to směnný obchod, co udělalo z divocha civilizaci.¹ Místo toho, aby příslušníka jiné tlupy praštil klackem a sebral mu jeho pazourek, zjistil, že je výhodnější jej směnit za kostěnou jehlu. A dělat to opakovaně. Adam Smith tvrdil totéž, když řekl: „Člověk je zvíře, které obchoduje, žádné další zvíře to nedělá, žádný pes nesměňuje kosti s druhým psem."²

Díky obchodu se lidstvu nakonec podařilo hustě osídlit většinu zeměkoule. Tím, že obchod umožnil žít i v oblastech, kde se téměř žádné nezbytné věci nedaly vyrábět z místních zdrojů. Potřeba obchodní výměny stála za objevem nového kontinentu. Přerušení hedvábné stezky bylo jedním z motivů pro hledání nové cesty na východní trhy, jejímž výsledkem bylo objevení Ameriky v roce 1492.

„Obchod a trh je starší než stát. Čím více se toho dovídáme o dějinách ekonomických vztahů, tím mylnější se zdá představa, že vyvrcholením raného vývoje civilizace byl vysoce organizovaný stát. Vypadá to spíše tak, že silné vlády znovu a znovu natolik závažně škodily spontánnímu vývoji, že záhy dováděly proces kulturní evoluce k zániku."³

Čína byla námořní velmoc dávno před Evropou

Příkladem může být Čína v 15. stolení. Nejslavnější mořeplavec čínských dějin, admirál Čeng Chea, podnikl se svou výpravou v letech 1405 až 1424 šest na svoji dobu dalekých výprav, mimo jiné do Hormuzu v Perském zálivu a Adenu na jihu Arabského poloostrova. Jeho lodi měly oddělené vztlakové komory a byly mnohem větší než cokoli, co bylo postaveno v 15. století v Evropě. Po smrti císaře se politická situace změnila. Čínský stát vydal dekret „zakázané moře“, který zakazoval námořní plavbu a stavbu větších lodí. V 16. století se dokonce stalo zločinem vyplout v lodi s více než dvěma stěžni na moře.

Tento významný státní zásah do ekonomiky pravděpodobně ovlivnil Čínu na století dopředu. Negativně, neboť přenechala vládu nad oceány jiným.

Nadvládu na oceány převzala Evropa

Naproti tomu Evropa za svůj neobyčejný rozmach ve středověku vděčí podle všeho politické anarchii. V polovině 15. století kontrolovali poslední úsek obchodní cesty z Asie do Evropy Turci a Benátčané. Portugalci si uvědomili, že pokud by se jim podařilo nalézt jinou cestu do Indického oceánu, tento obchod by byl jejich. V roce 1497 obeplul Vasco da Gama mys Dobré naděje, nejjižnější bod Afriky. Konkurence mezi státy o kontrolu nad výnosným obchodem byla motorem, jež z Portugalska a Španělska učinil v 16. století námořní velmoci.

Nikdy nikomu v historii se nepodařilo lidskou touhu po svobodné směně eliminovat. Pouze zmrzačit nebo přesunout do temných zákoutí ilegality. „Znič volný trh a vytvoříš černý trh."⁴ Generacemi prověřená pravda se objevuje i v některých příslovích, neboť Francouzi říkají „odežeň přirozenost pryč, vrátí se ti kalupem“.

Dejte trhu svobodu

Svobodný trh s volnou tvorbou cen a minimem omezení je jediný systém, který dokáže využít spontánní touhy lidí po směně zboží ku prospěchu všech. Svobodný trh na rozdíl od černého zároveň umožňuje jeho účastníkům využívat pevně daných pravidel a ochrany státu.

Příklad námořní velmoci 15. století, Číny, a dopadů rozhodnutí státu nepokračovat v zámořských plavbách je něco, co by nás mělo donutit velmi pečlivě zvažovat zásahy státu do svobodného trhu. Svobodný trh znamená silnou ekonomiku. Silná ekonomika znamená silnou společnost, která má dostatek zdrojů mimo jiné na svoji obranu a pomoc potřebným. Pokud dramaticky oslabíme svoji ekonomiku rozsáhlými státními zásahy, můžeme na to doplatit stejně jako Čína před 500 lety.