Valerij Zalužnyj - Moderní poziční válká a jak v ní uspět

Válka
Valerij Zalužnyj - Moderní poziční válká a jak v ní uspět

Zalužneho článek je hodně dlouhý (celá verze jeho článku je v odkazu na konci). Tady je překlad toho nejzásadnějšího:

„Armáda ukrajinské úrovně měla být schopna postupovat rychlostí 30 km denně, když prolomí ruské linie. Když se podíváte do učebnic NATO, čtyři měsíce měly být dostatečnou dobou na to, abychom dosáhli Krymu, bojovali na Krymu, vrátili se z Krymu a vrátili se tam a zase zpátky,“ říká sardonicky generál Zálužný. Místo toho však sledoval, jak jeho jednotky uvízly v minových polích na přístupech k Bachmutu na východě, jak je jeho Západem dodaná technika ničená ruským dělostřelectvem a bezpilotními letouny. Stejný příběh se odehrával na hlavním tahu ofenzívy na jihu, kde se nezkušené ukrajinské brigády okamžitě dostaly do problémů.

„Nejdřív jsem si myslel, že je něco špatně s našimi veliteli, tak jsem některé z nich vyměnil. Pak mě napadlo, že naši vojáci možná nejsou vhodní, tak jsem v některých brigádách vojáky přesunul,“ říká generál Zálužný. Když ani tyto změny nepřinesly žádnou změnu, řekl generál svému štábu, aby vyhrabal knihu, kterou kdysi zahlédl jako student sovětské vojenské školy.

Její název zněl „Prolomení opevněných obranných linií“ a v roce 1941 ji vydal sovětský generálmajor P. S. Smirnov, který analyzoval bitvy první světové války. „A ještě než jsem se dostal do poloviny, uvědomil jsem si, že přesně tam se nacházíme, protože stejně jako tehdy, úroveň našeho dnešního technologického rozvoje uvedla do útlumu jak nás, tak naše nepřátele.“

Tato teze se podle něj potvrdila, když se vydal na frontovou linii v Avdijivce, rovněž na východě země, kde Rusko nedávno postoupilo o několik set metrů během několika týdnů.
Uviděl ty samé problémy, jimž čelí Ukrajinci. „Na obrazovkách našich monitorů jsme v den, kdy jsem tam byl, viděli 140 ruských strojů, které byly zničeny během čtyř hodin poté, co se dostaly na dostřel našeho dělostřelectva.“ Ty prchající pronásledovaly drony, dálkově ovládané a nesoucí výbušné nálože, které jejich operátoři jednoduše shazují na nepřítele.

Naprosto stejný obrázek se odehrává, když se ukrajinské jednotky pokoušejí o postup. Generál Zalužný popisuje bojiště, na němž moderní senzory dokáží identifikovat jakoukoli koncentraci sil a moderní přesné zbraně ji mohou zničit. „Jde prostě o to, že my vidíme všechno, co dělá nepřítel, a on vidí všechno, co děláme my. Ani jedna strana se nedokáže pohnout.“

Spolu s rovněž breaking textem v TIME, kde zaznívají informace jako například ta, že průměrnému ukrajinskému vojákovi je 43 let, není zdravotně úplně v pořádku a celkově manpower začíná být obrovský problém (in some branches of the military, the shortage of personnel has become even more dire than the deficit in arms and ammunition, one of Zelensky’s close aides tells me that even if the U.S. and its allies come through with all the weapons they have pledged, „we don’t have the men to use them“), je globální obrázek spíše pochmurný, to nelze přehlížet.
Text v TIME se jinak věnuje nepříliš dobrým vztahům mezi Zelenským a dalšími subjekty, armádními složkami apod. Je to docela smutné čtení, kde je vám Zelenského líto a neubráníte se pocitu, že byl Západem natlačen do určité pozice, z níž teď neexistuje moc dobrých opt-outů.

Nechat Ukrajince krvácet pro status quo je kruté, mělo by přijít k rozhodnutí, jestli tedy chceme opravdu vyhrát, nebo chceme korejský model, nebo co vlastně chceme. Jako ten Západ.
U těch nevojenských řešení je pak ještě problém, že to budou muset chtít i Rusové, kde je Putin momentálně přesvědčený, že jeho vojska si vedou skvěle a že čas je na ruské straně.

Zdroje